Nikdy není pozdě na to naučit se něco nového. Už jsem měla zajetých svých pár kusů batohů a najednou přišel brácha s tím, že by potřeboval ušít jeden podle svého starého, který se mu už rozpadal.
Byl to už opravdu hodně starý batoh legendární značky Gemma. Ale model, který bych s touto značkou asi nikdy nespojila, kdybych to neviděla na vlastní oči. Když se řekne "Gemma" tak první, co mě napadne, jsou krosny a horolezecké batohy. Ale tento model byl oproti jiným opravdu hodně jednoduchý a spíše volnočasový. Bylo to ale i tak něco úplně jiného, než jsem se do té doby naučila šít.
Brácha mi pověděl, co mu na něm vyhovovalo a co mu naopak přišlo úplně zbytečné, nebo co spíše sám nevyužil. A taky to, co by na novém batohu zase ocenil. Hlavně to byla komora na notebook a křiklavé barvy. Má je opravdu rád.
Díky tomu, že jsem se už dříve inspirovala podle jiných tašek, tak jsem poměrně rychle přišla na to, jak byl asi udělaný. Hlavní jeho předností bylo, že se dal celý otevřít jako kufr a díky tomu se v něm člověk velmi dobře orientoval.
Musela jsem se ale poprat s různými postupy. Je důležité se vždy zamyslet co se našívá jako první. Batoh měl oproti předchozím více komor a kapes. S tím jsem si musela trochu lámat hlavu, ale dobře to dopadlo.
Brácha byl nadšený.
Nosil ho opravdu rád a protože je vášnivý fotograf tak v něm stabilně nosil jeden až dva foťáky, stativ a vše co zrovna potřeboval. Ale bohužel toho spolu nezažili moc. Batoh mu jednou na dovolené ukradli z auta. I s foťáky. Byl to jediný exemplář tohoto batohu, takže pokud by jste ho někde na svých cestách v zahraničí zahlédli, tak víte komu patřil.
