O vůbec první batoh respektive spíš vak na záda mě poprosil kamarád Sabit - vášnivý fixe a kargo cyklista a momentálně majitel hospody Klub Na Dráze tehdy ještě snílek o tom že tu jednou takový klub bude.
Tenkrát jsem dělala různé brašny ze starých bannerů a autopásů, dokonce jsem tam měla jednou i celé zapínání autopásů.
Měl kdysi Freitag batoh a tak mi ukázal jak by to asi mělo vypadat. Vymysleli společně jak na to. Jeho původní batoh mi hodně pomohl s tím jak to mám udělat. Takže vznikl vůbec první batoh který jsem kdy ušila. Byl celý bílý a měl na sobě našitou křiklavě růžovou silnici se šipkami místo dělících čar. Myšlenka byla taková, že šipky nasměrují netrpělivé řidiče k tomu, že mohou cyklistu prostě v klidu předjet. Bylo to krásně viditelné. Ale jestli to fungovalo to nevím :-)
To mě inspiroval Fraitag podruhé.
Potom jsem si navrhla batoh pro sebe.
Byl to už víc batoh než jen vak. Byl celý z banneru a autopásů. Na banneru byl motiv jakéhosi robota. Měl pěkné detaily. Ty jsem použila tak aby to vypadalo zajímavě. Batoh měl samozřejmě spoustu chyb. Popruhy na záda jsem našila blbě, směřovaly dolů místo nahoru. Víko bylo zpočátku moc dlouhé ale povedlo se mi z toho udělat přednost. Udělala jsem ho zkracovací. Pak když jsem potřebovala batoh pořádně naložit tak jsem toho často využívala. Ale zase se mi to zachytávalo o vlasy protože to bylo udělané pomocí suchých zipů. A já tehdy jezdila denně na kole. Popruhy byly ušité ze sešívaných autopásů. Které se pak časem krásně vytvarovali podle mých ramen. Neměl polstrovaná záda a to mi občas dost vadilo.
Tahala jsem ho sebou všude a mám ho dodnes. I když teď už jen vystavený v dílně. Ale nosit se stále dá. Jen už je na něm hodně vidět jak moc používaný byl.